Zabij 10 prasat

IRC kanál (chat) Minecraft server Twitter Facebook Steam skupina YouTube kanál RSS kanál
  • Herní série
  • Současná PC
  • Retro PC
  • MMO hry
  • Hry v prohlížeči
  • Mobilní zařízení
  • Sloupky
  • Vyhledávání
  • Všechny články
  • Takhle vypadá RH
    Takhle vypadá RH
    Všechny obrázky
  • 3DS a NDS
  • Současné konzole
  • Minulá generace
  • Game Boy
  • 32-bit konzole
  • 16-bit konzole
  • 8-bit konzole
  • Pro čtenáře
  • Shoutbox
  • The Keep (3DS)
    The Keep (3DS)
    Všechna videa
    Sonic Riders
    7/10

    Sonic Riders

    Ježek Sonic a jeho parta se rozhodli pro jednou dopřát svým chodidlům trochu odpočinku a radši si osedlat létající prkna, motorky a brusle. Akční závody Sonic Riders vám umožní chopit se jedné ze 17 hratelných postav (nejen staří známí a nové tváře, ale i pár postav z jiných herních sérií) a na vlastní kůži okusit jak vypadá v závratných rychlostech Sonicův svět ze vzduchu.

    U závodních titulů to nebývá zvykem, ale zde naleznete zajímavý příběh plný humoru vyprávěný dobře zpracovanými animacemi. Kvalita příběhového módu ale neomlouvá nutnost celý ho dohrát pokud chcete v ostatních - včetně multiplayeru - používat jiné stroje než prkna a mít na výběr i zajímavější tratě a postavy. A to včetně skvělých kombinací jako létající postava s bruslemi na klouzání po zábradlí.

    Nutnost dohrání je nefér vůči hráčům hlavně kvůli vysoké obtížnosti, které nenapomáhá že už od druhé třetiny hry musíte na postup dál být vždy na prvním místě, nebo že některé tratě vyžadují rozlámání páčky vašeho gamepadu v jejich on-rail sekcích. I tak jsou ale Sonic Riders stále jedna z nejlepších závodních her, co si můžete na své konzoli zahrát.

    Placená hra
    Shadow The Hedgehog
    7/10

    Shadow The Hedgehog

    Po předchozím pestrobarevném Sonicovi se fanoušci dožadovali návratu k sérii Sonic Adventure a zároveň toužili po důležitější roli pro ježka Shadowa. Proto jim SEGA naservírovali hru ostřejší a temnější, která mě osobně příjde spíš dětinštější. Asi tak na úrovni Sonic Heroes jenom s přidaným "damn" za každým slovem, ale budiž.

    Shadow The Hedgehog navazuje tam, kde skončily předchozí díly. Fyzikální engine, grafika a dokonce i modely postav jsou převzaté z Heroes. Jedinou hratelnou postavou je Shadow, který tentokrát může sbírat sbraně padlých nepřátel. To příjde vhod, protože jeho schopnosti od minulých dílů viditelně poklesly - spindash je naprosto k ničemu a homing attack tentokrát navádí víc do hojných bezedných propastí než na protivníky. Naštěstí má Shadow i užitečné schopnosti (běhání po stěnách) a hlavně velmi povedený a rozmanitý arzenál zbraní a vozidel.

    Dalším lákadlem a zároveň zkázou Shadow The Hedgehog je nelineární postup hrou. Je přítomno celkem 23 levelů s tím, že na jedno dohrání jich uvidíte jenom 6. Problém je v tom, že příběh často navazuje jen mezi určitou kombinací a hlavně že mezi různými levely je ohromná kvalitativní propast (o absurdní obtížnosti některých misí se radši ani nezmiňuji). Proto jsem se rozhodl sepsat návod pro doporučený první a druhý průchod hrou, který by vám měl umožnit si hru užít v dobrém.

    Placená hra
    Sonic and the Secret Rings
    6/10

    Sonic and the Secret Rings

    Díky Wii Remote je Sonicův pohyb přímo ve vašich rukách! Bohužel je ale náročné ovládání Secret Rings hodně daleko od Wii směru "kdokoliv může sebrat ovladač a začít hrát". Jen těžko se ke hře vrací po delší přestávce. Nepomáhá ani fakt, že po dlouhých hodinách hraní si pořád nejsem jistý v jakém úhlu mám vlastně ovladač držet vzhledem k tomu, že každý příkaz je vhodnější z jiného a tutoriál udává konfliktní informace. Celkovému nepohodlí ovládání přispívá i obecná nepřesnost, která ale naštěstí není zdaleka tak hrozná jak u některých jiných Wii her.

    Ale ať nepředbíhám, tak nejprv zmíním samotnou náplň hry. Místo abyste volně ovládali pohyb, jako v předchozích hrách se Sonicem, zde budete ovládat pouze uhýbání překážkám zatímco postava běží sama od sebe kupředu. Zní to jednoduše, ale v rámci uhýbání musíte ovládat všechno možné včetně zastavení, naváděných útoků a přemetů vzad. Asi byste si mysleli, že hra s pevnou kamerou s ní nebude mít potíže, ale to tu neplatí. Občas se otočí špatným směrem a díky tomu, jak je zde situované ovládání, pak nemůžete pokračovat a musíte to zkusit znovu. Co mi též kazilo požitek z hraní byl fakt, že během některých misí jsem často vůbec nevěděl jak postupovat dál. V jiných jsem zase musel pořád dokola opakovat úseky jelikož není od pohledu jasné co mi projde, a co ne, takže se hra mění v pokus-omyl, což naštěstí zmírňují časté checkpointy. Ty ale v některých typech misí vůbec nepomůžou.

    Po audiovizuální stránce nemám skoro co vytknout. Hra vypadá i zní úžasně, jen hlasy postav dokážou být trochu otravné a nekonzistentní. Je škoda, že tolik péče nepřipadlo i příběhovým animacím. Dá-li se o animacích vůbec mluivit. Příběh je totiž zdlouhavě vyprávěný černobílými statickými slidy a budete jen rádi, že se dají přeskočit stiskem jediného tlačítka.

    Celkově je i přes spoustu neduhů v hratelnosti Sonic and the Secret Rings obstojná hra s dobrou mírou výzvy a dlouhými hodinami zábavy. Napomáhá tomu i zábavný multiplayer v podobě různých party miniher, který můžete hrát i proti CPU protivníkům.

    Placená hra
    Sonic Shuffle
    3/10

    Sonic Shuffle

    Když Hudson Soft (známí hlavě pro Bomberman sérii) v roce 1998 vytvořili pro Nintendo první Mario Party, která se ukázala jako obrovský úspěch, SEGA ani na vtěřinu nezaháleli a Hudson kontaktovali, aby jim také stvořili party hru pro jejich novou konzoli - Dreamcast.

    Sonic Shuffle je sice odpovědí na Mario Party, ale odlišuje se v poměru jednotlivých prvků hry, tedy nejde tolik o kolekci miniher jako o deskovou hru, kde záleží hlavně na vaší schopnosti sledovat pokládané karty a z nich správně odhadnout, co má který hráč v ruce (ukrytí karet před ostatními je mimochodem skvěle řešeno pomocí displeje VMU), což je dobře, protože přítomné minihry mají mizerné ovládání a kameru.

    Shuffle má hezkou cel-shaded grafiku inspirovanou tehdy čerstvě vydanou Sonic Adventure a jediné co trochu kazí dojem je zbytečně krátký dohled - Dreamcast rozhodně zvládne více. Co je ale naprosto nepochopitelné jsou neustálé nahrávací obrazovky. Testoval tu hru vůbec někdo?! Mezi tím, co odehrajete a pak se znovu dostanete na tah (vždy jsou přítomni 4 hráči), proběhne až 10 otravně dlouhých loadingů! Přece nemohou říkat party hra něčemu, kde více jak polovinu herní doby ztratíte koukáním na černou obrazovku s nápisem "loading"!

    Sečteno a podtrženo: Sonic Shuffle vám má co nabídnout pokud: a) sháníte na Dreamcast hru pro 4 hráče a Power Stone 2 vás už omrzel, nebo b) jste takoví fanoušci Sonica, že si musíte zahrát každou z jeho her (tak jako já). Objektivně se ale o Shuffle moc pozitivního říct nedá.

    Placená hra
    Sonic the Hedgehog Genesis
    2/10

    Sonic the Hedgehog Genesis

    Jak jsem zmínil v recenzi na původní Sonic the Hedgehog, na Sonica byl málokdo připravený. Platilo to jak v roce 1991, tak v roce 2006, kdy vyšel Sonic the Hedgehog Genesis na GBA. Málokdo totiž očekával, že se obyčejný port mezi dvěma 16-bitovými systémy dá tak nehorázně zmrvit. Přesto ihned po vydání usedl vedle Pac-Man pro Atari 2600 na místo nejhoršího herního portu všech dob.

    Sonic je výhradně o rychlosti, přesto jakákoliv akce v této verzi způsobí zpomalení celé hry. Včetně sebrání power-upu na zrychlení. Lépe na tom není ani samotná fyzika a ovládání, které vám umožní leda tak padání do propastí. Skvělé ozvučení původní hry se zde pak proměnilo v děsivý pískot a chrčení, kterým se vás SEGA pokusí připravit o sluch. Výše zmíněné problémy jsou ale jen špičkami celého oceánu kriticky zabugovaných ledovců. I když je to teoreticky pořád ten samý Sonic, tak zůstalo z původní kvalitní hry prostě příliš málo na to, aby to stálo za hraní.

    Jako reakci na tento paskvil udělal jeden z fanoušků původní hry svůj vlastní GBA port, který netrpí žádným z neduhů oficiální verze a hraje se stejně dobře jako originál. Alespoň že měla americká SEGA dost slušnosti, aby si svou ohyzdnost nechala v zámoří, a Sonic the Hedgehog Genesis v Evropě nikdy nevydala.

    Placená hra
    Sonic Chronicles: The Dark Brotherhood
    1/10

    Sonic Chronicles: The Dark Brotherhood

    Myslete si, co chcete, ale BioWare neumí dělat RPG. Někdo, kdo vypustí do světa něco jako Sonic Chronicles, o sobě zkrátka nemůže tvrdit, že ano.

    Příběh hry je praštená splácanina amerických komiksů a japonského anime, které mají oba málo společného s herní sérií, na kterou se ale stejně Chronicles odvolává. Postavy se tu chovají 100% mimo charakter a prezentují se jako naprostí blbci. Jak mluvou, tak chováním.

    Na herní náplni také není nic pozitivního. Stylusem se nepohodlně pohybujete po mapě, odklikáváte pitomé dialogy, a řešíte ještě pitomější puzzly. To je proložené souboji, které jsou tak generické, že se je BioWare rozhodli zpestřit dobíháním vystrašených nepřátel na náhodně generované trati. To je ale ještě horší než souboje samotné.

    S grafikou si také nedělali těžkou hlavu. Hlavní část se odehrává na narychlo načrtnutých mapách s náhodně poházenými 3D objekty. Navíc tu chybí maska pro zakrytí 3D grafiky, takže vaše postava bude ze země přečuhovat na útes 30 metrů ve vzduchu. Všechny modely postav působí odfláknutě, ale nejhůř jsou na tom nedůležité NPC, co vypadají jak z nějaké nízkorozpočtové americké pohádky. Ruce pryč.

    Placená hra
    2
    1, 2